Výhra soutěže Euroscola o zájezd do Evropského parlamentu ve Štrasburku pro nás byla opravdu velkým překvapením. Kdo by přece čekal, že ze všech škol v České republice vyberou zrovna tu naší a ještě k tomu naší třídu. Připraveni a celí natěšení na to, co nás čeká a jaké cizince z ostatních členských států EU uvidíme, jsme 20. 3. 2013 ve 21 hodin nastoupili do autobusu. Snad každý cizinec by na první pohled poznal, že v něm cestují Češi, jelikož vypadal div ne jak z minulého století. Po chvíli jsme vyraili od naší školy na úmornou desetihodinovou cestu, která jakoby nikdy nekončila.

„Páni, ten je obrovský,“ vydechl téměř každý ohromením, když jsme v 7 hodin ráno stanuli ve společenském oblečení spolu s našimi profesory Ing. Jitkou Granátovou a Mgr. Pavlem Tomkou před parlamentem. Na místo jsme dorazili jako první a vše důkladně zdokumentovali.

Po vstupu do budovy a bezpečnostní prohlídce se všechny skupiny studentů z členských států EU sešly ve velké jídelně ke snídani. Poté jsme se všichni usadili v hlavním zasedacím sále, kde vdy jeden zástupce každé přítomné školy krátce představil svůj ústav. Naši školu prezentovala Petra Hnízdilová. Následovaly promluvy poslanců Evropského parlamentu a debata, u které se nám po vyčerpávající cestě zavíraly očka a nepomohl ani „vynikající“ překladatel.

Po přestávce na oběd ve velké jídelně jsme vytvořili skupiny po 4 lidech pro hru Eurogame. Každý ve čtveřici pocházel z jiného státu. Rozděleni do 6 skupin jsme se vydali společně s dalšími evropskými účastníky debatovat o našich přidělených tématech. Naším úkolem bylo navrhnout legislativu na zadané téma a tu pak v hlavním sále předložit k hlasování. 

„Hezky,“ řekla jsem spolužačce Adéle a plácla si s ní, když naše legislativa prošla. Po předložení všech návrhů se vyvolávala jména soutěžících ze čtyř nejlepších skupin hry Eurogame. „Adela Vondrackova“, ozvalo se z mikrofonu. Vyměnila jsme si s Adélou překvapený pohled a ta pak šla společně s jejími spoluhráči bojovat o prvenství. Nakonec se umístili jako třetí.

Tímto náš den v EP končil a my všichni jsme se celí utahaní natlačili do autobusu na další několikahodinovou cestu. Přáli jsme si být už konečně doma a jít se po tom náročném dni a cestování do postele pořádně prospat.

Tento zážitek byl pro nás velkou zkušeností. Mohli jsme vidět, jak to v takovém parlamentu vypadá, jak to v něm probíhá a jak je to náročné. Mohli jsme při domluvě s cizinci také porovnat, jak jsme na tom s cizími jazyky. Každému bychom určitě přáli, aby i on mohl mít to štěstí a vyzkoušel si totéž co my.

Nikola Šimková, 2.E