Jsme zpátky a letošní lyžařský kurz je již minulostí.

 Jaké že to bylo a co se vše přihodilo?

            V neděli 2. ledna přesně ve 12:00hod, vyrazilo 44 natěšených studentů spolu s pedagogickým dozorem, který už tolik natěšený nebyl, na cestu. Cíl: Pec pod Sněžkou.

Na Vraní boudě a přilehlých sjezdovkách bude probíhat již tradiční lyžařský kurz naší školy.

Po téměř čtyřech hodinách jsme se ocitli na místě. Vyložili jsme náklad a vydali se na první horskou túru. Cesta na chatu byla pro někoho z nás namáhavá, ale zátěžovou zkoušku jsme zvládli všichni. Ubytovali jsme se a dostali první pokyny. Ty jsme pak dostávali každý večer, až se nám z nich někdy motala hlava. Po desáté hodině večerní, která byla stanovena jako večerka, jsme se rozešli do svých pokojů. Kdo tak neučinil, byl panem Štulcem náležitě poučen.

V pondělí už probíhal lyžařský výcvik dvou družstev – lyžařů a snowboardistů začátečníků. Pokročilí snowboardisté absolvovali druhou horskou túru, jelikož pan instruktor Kocáb dorazil až večer. Po večeři následovaly opět pokyny a pokyny……

V úterý pokračovala pěkná „lyžovačka“ všech družstev, tak jak jsme si to představovali. Sněhové podmínky byly výborné, začátečníci snowboardisté objevili kouzlo „jízdy na prkně“, někteří to zvládali i na vleku, nenechali se odradit pády a z padajícího listu přecházeli do oblouků.

Lyžaři s paní profesorkou Štulcovou vyzkoušeli všechny sjezdovky, lanovky, vleky v areálu Pec pod Sněžkou. Stejně tak i pokročilí snowboardisté. Výkonnostní úroveň těchto dvou družstev byla vysoká. Nedalo se tedy hovořit o výcvikovém kurzu, ale o sportovním lyžařském. Odpoledne se bohužel stal úraz Zuzce Kánské, která se zlomeným zápěstím skončila v nemocnici v Trutnově. Nesedíme však v lavicích, ale stále sportujeme, a pak se i něco takového může stát.

Ve středu jsme začali pociťovat únavu, ale jinak nás radost z lyžování a snowboardování  neopouštěla.

Vše se změnilo ve čtvrtek, když se pokazilo počasí. Hustá mlha a vítr komplikovaly výcvik. Dopoledne tak byla některá družstva na horské túře – také se tomu říká aktivní volno. Odpoledne velká zima, stále mlha, nic moc. Těšili jsme se na chatu.

V pátek dopoledne se konaly ZÁVODY. Začalo však pršet a pak už jen pršelo a pršelo. Závody jsme ale dokončili a všichni se promočení vrátili na chatu. Odpoledne jsme si dopřáli na Kolínské boudě poháry a jiné „mňamky“. Bylo to příjemné zakončení dne i kurzu, i když pro někoho to byla už třetí horská túra. Stále pršelo a pršelo a sníh tál. Ještě že byl takový jen poslední den.

Večer proběhlo závěrečné zhodnocení, rozdání cen, poděkování, a konečné slovo neměla tentokrát paní profesorka Štulcová, ale studenti sami. Každý se vyjádřil a zhodnotil kurz po svém – někdo jen pár slovy, někdo obsáhleji, všichni našli na tomto kurzu něco pěkného. TAK SNAD zase ZA ROK.

Mgr. Soňa Štulcová